Poselství
Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.
Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!
Drazí duchovní otcové, v Kristu milování bratři a sestry!
Jest vzkříšení den, povznesme se slavností a druh druha obejměme!
Říkejme „bratři“ také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení.
Vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých je největší událostí v dějinách lidstva a celého stvoření. Je to vítězství Bohočlověka nad smrtí, zrušení podsvětí, počátek jiného nového věčného života.
V Kristově vzkříšení je zakódován smysl a poslání člověka. Skrze Kristovou oběť a vzkříšení se člověk v církvi stává účastným na Boholidské přirozenosti Ježíše Krista. V Kristově vzkříšení
bylo vzkříšené celé lidstvo, a lidské přirozenosti byla vrácena nesmrtelnost. Je pravda, že dočasná smrt jako zesnutí zůstává a má svůj význam, ale byla navždy odstraněna beznadějnost umírání, protože lidské přirozenosti je dána moc vzkříšení právě přemožením smrti v osobě Krista (sv. Jan Zlatoústý, Komentář na list Židům, homilie 17, 2). Kristova oběť na kříži, jeho krev smyla všechny naše hříchy. Chceme-li mít účast na životě s Kristem, je nutné, abychom ve spolupráci s Kristem
odpustili těm, kteří nám ublížili nebo nás nenávidí. Právě k tomu nás vyzývají slova písně: „také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení“. Mějme na paměti, že hřích je propastí nejen mezi lidmi, ale i mezi Bohem a člověkem. Bez odpuštění našim bližním není možné prožívat opravdovou radost z Kristova vzkříšení, neboť nejsme v těsné jednotě s Bohem, který je láska (1. Jan. 4, 8).
A proto dnes, když se celá církev a stvoření těší z vítězství lásky nad zlem, zamyslíme se hlouběji nad sebou, zda nám něco nezeslabuje naši radost z prožívání těchto krásných a duchovně bohatých dnů.
V Poučném slovu sv. Jana Zlatoústého jsme slyšeli, že i ten, kdo přišel na hostinu v poslední chvíli, se má těšit stejně jako ten, kdo přišel na začátku, protože hostina je připravena pro každého. Pro všechny – ty, kteří se postili, ale i ty, kteří se nepostili – je připravené společné království, neboť
z Kristova hrobu vyvěrá odpuštění našich hříchů.
Nedívejme se na hodnoty, které nám nabízí svět kolem nás, ale vnímejme hodnoty, které nám Kristus svým utrpením a vzkříšením připravil, tj. věčný život. Pokud se budeme těšit z Kristova vítězství, budeme se zbavovat okovů pozemského konzumního života. A po těchto krásných paschálních
dnech zjistíme, že hodnota našeho života může být trochu jiná, než o jakou jsme usilovali před velkým půstem a svatou Paschou. Poznáme to tehdy, když ve víru každodenního shonu a povinností se aspoň na chvíli pozastavíme a přehodnotíme cestu, po které kráčíme. Svátek Kristova vzkříšení je slavností vítězství Božího Syna nad našimi hříchy a zlem. A je zároveň výzvou k přehodnocení našich hodnot, protože jak jsme donedávna vynakládali velké úsilí o získání materiálních statků,
moci, slávy, postavení nebo o to, abychom přežili v těžké situaci, tak dnes při hrobě vzkříšeného Krista vidíme, že dobro, po kterém touží naše duše, dostáváme zadarmo.
Církev nás vyzývá, abychom si očistili duchovní smysly: „Očisťme své smysly, abychom uzřeli Krista, zářícího v nepřístupném světle vzkříšení“. Bez vnitřního pozastavení se a duchovního očištění nebudeme vidět pravé světlo Kristova vzkříšení, nedokážeme se posilnit novým životodárným
nápojem, pramenícím z hrobu Kristova vzkříšení, a nepoznáme jeho pravou hodnotu. Bez tohoto vnitřního pozastavení budou pro nás tyto svátky sice příjemnou, ale jen formální záležitostí.
Duchovní otcové, bratři a sestry!
Radujme se z toho, co nám připravil Spasitel. Protože v této radosti lépe poznáme, že Kristovo vzkříšení je pro nás největší životní jistotou. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít (Římanům 6, 8). Neboť v Krista jsme pokřtěni, v Krista jsme oblečeni
(Galatským 3, 27), a v Kristu, v jeho těle – ve svaté církvi jsme sjednoceni.
Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!
† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal † Simeon
arcibiskup pražský a českých zemí arcibiskup olomoucko-brněnský
† Juraj † Izaiáš
arcibiskup michalovsko-košický biskup šumperský
Nádherným doplněním těchto krásných dnů, a snad nejlépe nám v tyto dny pomůže neustálá připomínka na nepřetržitou modlitbu z "Poutníka"
Posvátného Synodu Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku.
Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!
Drazí duchovní otcové, v Kristu milování bratři a sestry!
Jest vzkříšení den, povznesme se slavností a druh druha obejměme!
Říkejme „bratři“ také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení.
Vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých je největší událostí v dějinách lidstva a celého stvoření. Je to vítězství Bohočlověka nad smrtí, zrušení podsvětí, počátek jiného nového věčného života.
V Kristově vzkříšení je zakódován smysl a poslání člověka. Skrze Kristovou oběť a vzkříšení se člověk v církvi stává účastným na Boholidské přirozenosti Ježíše Krista. V Kristově vzkříšení
bylo vzkříšené celé lidstvo, a lidské přirozenosti byla vrácena nesmrtelnost. Je pravda, že dočasná smrt jako zesnutí zůstává a má svůj význam, ale byla navždy odstraněna beznadějnost umírání, protože lidské přirozenosti je dána moc vzkříšení právě přemožením smrti v osobě Krista (sv. Jan Zlatoústý, Komentář na list Židům, homilie 17, 2). Kristova oběť na kříži, jeho krev smyla všechny naše hříchy. Chceme-li mít účast na životě s Kristem, je nutné, abychom ve spolupráci s Kristem
odpustili těm, kteří nám ublížili nebo nás nenávidí. Právě k tomu nás vyzývají slova písně: „také těm, kdož nás nenávidí, odpusťme vše pro vzkříšení“. Mějme na paměti, že hřích je propastí nejen mezi lidmi, ale i mezi Bohem a člověkem. Bez odpuštění našim bližním není možné prožívat opravdovou radost z Kristova vzkříšení, neboť nejsme v těsné jednotě s Bohem, který je láska (1. Jan. 4, 8).
A proto dnes, když se celá církev a stvoření těší z vítězství lásky nad zlem, zamyslíme se hlouběji nad sebou, zda nám něco nezeslabuje naši radost z prožívání těchto krásných a duchovně bohatých dnů.
V Poučném slovu sv. Jana Zlatoústého jsme slyšeli, že i ten, kdo přišel na hostinu v poslední chvíli, se má těšit stejně jako ten, kdo přišel na začátku, protože hostina je připravena pro každého. Pro všechny – ty, kteří se postili, ale i ty, kteří se nepostili – je připravené společné království, neboť
z Kristova hrobu vyvěrá odpuštění našich hříchů.
Nedívejme se na hodnoty, které nám nabízí svět kolem nás, ale vnímejme hodnoty, které nám Kristus svým utrpením a vzkříšením připravil, tj. věčný život. Pokud se budeme těšit z Kristova vítězství, budeme se zbavovat okovů pozemského konzumního života. A po těchto krásných paschálních
dnech zjistíme, že hodnota našeho života může být trochu jiná, než o jakou jsme usilovali před velkým půstem a svatou Paschou. Poznáme to tehdy, když ve víru každodenního shonu a povinností se aspoň na chvíli pozastavíme a přehodnotíme cestu, po které kráčíme. Svátek Kristova vzkříšení je slavností vítězství Božího Syna nad našimi hříchy a zlem. A je zároveň výzvou k přehodnocení našich hodnot, protože jak jsme donedávna vynakládali velké úsilí o získání materiálních statků,
moci, slávy, postavení nebo o to, abychom přežili v těžké situaci, tak dnes při hrobě vzkříšeného Krista vidíme, že dobro, po kterém touží naše duše, dostáváme zadarmo.
Církev nás vyzývá, abychom si očistili duchovní smysly: „Očisťme své smysly, abychom uzřeli Krista, zářícího v nepřístupném světle vzkříšení“. Bez vnitřního pozastavení se a duchovního očištění nebudeme vidět pravé světlo Kristova vzkříšení, nedokážeme se posilnit novým životodárným
nápojem, pramenícím z hrobu Kristova vzkříšení, a nepoznáme jeho pravou hodnotu. Bez tohoto vnitřního pozastavení budou pro nás tyto svátky sice příjemnou, ale jen formální záležitostí.
Duchovní otcové, bratři a sestry!
Radujme se z toho, co nám připravil Spasitel. Protože v této radosti lépe poznáme, že Kristovo vzkříšení je pro nás největší životní jistotou. Jestliže jsme spolu s Kristem zemřeli, věříme, že spolu s ním budeme také žít (Římanům 6, 8). Neboť v Krista jsme pokřtěni, v Krista jsme oblečeni
(Galatským 3, 27), a v Kristu, v jeho těle – ve svaté církvi jsme sjednoceni.
Kristus vstal z mrtvých! V pravdě vstal z mrtvých!
† Rastislav
arcibiskup prešovský,
metropolita českých zemí a Slovenska
† Michal † Simeon
arcibiskup pražský a českých zemí arcibiskup olomoucko-brněnský
† Juraj † Izaiáš
arcibiskup michalovsko-košický biskup šumperský
Nádherným doplněním těchto krásných dnů, a snad nejlépe nám v tyto dny pomůže neustálá připomínka na nepřetržitou modlitbu z "Poutníka"
